Představy o muzeu.....

Původní verze rozhovoru pro Děčínský deník, který byl razantně zkrácen.

Máš nějakou vizi, jak muzeum rozhýbat?
Mám v hlavě tolik různých představ, že by se na papír nevešly. Je třeba ale vědět, že každý nápad má logiku jen tehdy, pokud k němu máte dostatek času, lidi a peníze. Jmenování ředitelem je až od 1. října. Snad se proto na mě nikdo nebude zlobit, když nebudu příliš konkrétní. Se zaměstnanci muzea se především musím domluvit. Ještě ani nevím, co vše zvládnou, a jak se moje představa bude doplňovat s jejich snahami a možnostmi. Rolí ředitele je prezentovat práci zaměstnanců a zajišťovat pro ně podmínky. V koncepci řízení organizace, jsem nabízel vizi „projektového řízení“, která se třeba u zámeckého spolku celkem osvědčila a je zvykem i v institucích typu Národního technického muzea atp. Byl bych hodně rád, pokud by muzeum pracovalo na veřejnosti známých tématech, jejichž výsledky by následně prezentovalo. Přirozeně počítám i s tím, že stejně jako dosud, bychom spolupracovali s místními zájmovými spolky a odborníky.

Co by si v muzeu chtěl změnit?
Muzeum se musí ještě více otevřít veřejnosti. Nemělo by být kamennou institucí s výstavami bez lidí a depozitáři plnými zaprášených exponátů, kde se úderem páté hodiny zavřou těžké vstupní dveře. To je asi hlavní výzva. Dobře vím, že se kolegové v muzeu i v tomto snaží. V propojování muzea s lidmi okolo je ale třeba neustále hledat nové neotřelé cesty. Podobné instituce všude ve světě se musí přizpůsobovat novým technologickým trendům a více se nabízet. Návštěvníci dnes jinak konzumují informace a tomu se musí i práce podřídit. Máme výhodu, že tady působí silná vlastivědná komunita a celá řada zájmových spolků, které budou rozvoji muzea rádi pomáhat. Od muzea se také očekává, že se bude účastnit prezentačních akcí kraje, měst a obcí, podílet se na propagaci regionu a na rozvoji cestovního ruchu.

Co jsi navrhoval ve výběrovém řízení ?
Ve výběrovém řízení jsem nabízel tři hlavní dlouhodobé vize. Zájem podílet se na rozvoji děčínského zámku, který je dnes asi nejnavštěvovanější památkou Ústeckého kraje s ohromným potenciálem do budoucna. Muzeum tomu může pomoci, neboť zde má vlastní prostory a také vlastní část bývalé zámecké sbírky.
Zdůrazňoval jsem osobní ambici posílit roli děčínského muzea jako muzea „české plavby“. Zde je šance odlišit se od ostatních muzejních institucí výjimečným nadregionálním programem, který má pro Děčín logiku. Je třeba prezentovat zapomínanou slávu Československé plavby labsko-oderské, Československé námořní plavby, dokumentovat a prezentovat život a práci českých „šífáků“. Děčín je symbolicky s plavbou spojován a takový program potřebuje. Leccos se dařilo řešit se Spolkem přátel plavby. Muzeum nabízí ale neporovnatelně lepší možnosti.
Okrajově jsem v projektu zmiňoval i třetí, možná největší vizi. Byl bych rád, aby se muzeum podílelo na projektu obnovy historického tzv. východního nádraží v Děčíně. Obnova impozantní budovy Rakouské severozápadní dráhy, která vlastnila i předchůdce ČSPLO – Rakouskou severozápadní paroplavební společnosti se totiž začala nadějně posouvat dopředu po schválení vládního programu na pomoc severozápadním Čechám a Moravskoslezskému kraji. Je možné získat pro Děčín něco z nabízených 42 miliard, což skoro dává šanci snění o velkém dopravním muzeu v budově historického nádraží. Tím se současně v staré budově muzea uvolní prostor pro novou stálou expozici věnovanou vývoji města Děčín. Jde možná o neskromnou představu, úplně by mi k radosti stačila obnova budovy nádraží, ale za pár let se může stát leccos. Dobře si pamatuji, s jakými obtížemi se před lety rodila vize obnovy děčínského zámku. Vstupní podmínky byly daleko horší, takže i tady nějakou šanci vidím.

Téma: 
společenská rubrika